Aero Minor II 1946 - 1951
Toggle Content
Main Menu

Toggle Content
User Info

Welcome Anonymous

Nickname
Password

Membership:
Latest: Jarek
New Today: 0
New Yesterday: 0
Overall: 167

People Online:
Members: 0
Visitors: 22
Bots: 0
Staff: 0
Staff Online:

No staff members are online!

Toggle Content
Jazycy
Český English

Toggle Content
KNIHA

První souhrnná publikace o Aero Minor II.
615 Kč + poštovné 85 Kč
278 stran A4 - Náhled
OBJEDNÁVKA

Toggle Content
Nesháníte?


Domácí tisk současný

Leopold Lancman

Posted by: aerominor on Wednesday November 21, 2012 (23:29:28)   (3296 Reads)
Na vagoně
Na vagoně
Kryty kol, tzv. Monte Carlo - je vidět držáky
Kryty kol, tzv. Monte Carlo - je vidět držáky
Kryty kol, tzv. Monte Carlo
Kryty kol, tzv. Monte Carlo

 

Prevzato

Zdroj

Motor Journal č. 12 2002

Přečěte si článek redaktora Motor journalu pana Milana Bumby. Svolení k publikování bylo sice uděleno pro prvotní stránky o Minoru v roce 2003, ale patří sem a autor se snad nebude zlobit, že jsem jej nepožádal o svolení publikovat jej i zde.

Aerominor Smile



Leopold Lancman
* 8.5.1912 + 25.10.1980

Při pročítání článku o vozech Aero Minor v Motor Journalu č.7 jsem se rozhodl vám trochu podrobněji připomenout jednoho téměř zapomenutého automobilového závodníka, který své nejlepší sportovní úspěchy získal právě na vozech této značky. Asi proto, že Leopold Lancman nebyl nikdy továrním jezdcem, je v motoristické historii téměř opomíjen, nebo je zmiňován jen ojediněle. Přesto se zapsal zlatým písmem do Československé motoristické historie 50.let a svými úspěchy proslavil především automobily Aero Minor po celé Evropě. Navštívil jsem Lancmanovu dceru a několik libereckých pamětníků a sepsal tyto následující řádky. Možná, že některé informace nebudou úplně přesné, ale to je dáno darem starších lidí, především na špatné věci si již nevzpomenout. Přesto si myslím, že se mi podařilo i s použitím dobové motoristické literatury složit stručný Lancmanův motoristický životopis, který vám nyní předkládám..

Leopold Lancman se narodil v Jihlavě, ale jeho celý život je neodmyslitelně spjat s motorismem v severočeském Liberci. Již od mládí tíhl výrazně k automobilům. Přesto ale jako každý motoristický elév té doby, začínal ještě před válkou sbírat první sportovní zkušenosti na vypůjčeném motocyklu. Motocykly byly také finančně dostupnější a čerstvě vyučený automechanik si je mohl lehce upravovat a udržovat v kondici. Účastnil se s nimi několika motocyklových amatérských soutěží, ale výrazně se neprosadil. Zkoušel to i s otcovým civilním automobilem Praga Piccolo. Ani to ale nebyl ten správný směr. Rodinný automobil nesměl utrpět žádný šrám a tak se s nim muselo jezdit velmi opatrně a tudíž „pomalu“.
Ihned po válce se Leopold Lancman s celou rodinou přestěhoval do němci vysídleného Liberce. Tady se mu konečně začalo blýskat na lepší sportovní časy. Již počátkem roku 1946 se stal spoluzakladatelem nového Libereckého autoklubu a začal snít o velkých závodech. V tomto roce koupil od Fondu národní obnovy trofejní, deset let starý BMW 328 se kterým se hned přihlásil na propagační jízdu automobilů na Libereckém okruhu, která se jela při prvním poválečném závodě motocyklů v Liberci. V tehdejším skromném startovním poli jela většina „závodníků“ na podobných „trofejních“ automobilech a tak se Polda konečně ve svých 34 letech dočkal svého prvního vítězství. Mnoho měst, včetně Liberce, po roce 1946 pořádalo městské automobilové okruhy a tak byly nějaké závody téměř každý víkend. Díky tomuto neustálému zápolení bylo za dva roky stařičké BMW značně ojeté a tak Lancman hledat jiný vhodný automobil se kterým by stačil rostoucí konkurenci.
V roce 1948 si Lancman pořídil jako rodinný vůz nový Aero Minor II. Velice brzy si jej ale začal upravovat. V zimním období, když se nedalo závodit na okruzích, začal Leopold Lancman jezdit s Minorem automobilové soutěže. S cestovním dvoudveřovým Aero Minorem se v roce 1949 účastnil Rallye Monte Carlo a společně se spolujezdcem Mílou Štípkem se umístili ve své třídě celkově druzí. Následující Alpskou rallye v Rakousku dokonce vyhráli. Na Rallye Monte Carlo startoval Lancman i v roce 1950, ale tentokrát technika zklamala a posádka se startovním číslem 270, Leopold Lancman – Oldřich Mikula musela ve hvězdicové jízdě po třech dnech a stovkách ujetých kilometrů za Lyonem svoji soutěž vzdát. Neúspěch si Lancman vynahradil hned o pár týdnů později při Tatranské rallye, kde opět zvítězil. V roce 1955 přesedlal Lancman z Minora na Škodovku. Se Spartakem a Octavií jel v letech 1955 – 1962 Rajd Polsky, Rallye Wartburg, Rallye ČSR, Deutschland Rallye, Rallye za mír a přátelství, Jugoslávskou rallye a mnoho dalších soutěží, kterých se naši jezdci mohli v okleštěném socialistickém sektoru účastnit. Podrobný výčet vynikajících umístění Poldy Lancmana v rallye by nám ale zabral nejméně půl stránky.
Na okruhových závodech, které stále jezdil se stařičkým BMW během letních měsíců, se Lancman seznámil s továrním jezdcem Ivanem Hodáčem. Ten již od roku 1947 závodil na prototypovém voze Aero Minor Sport. Tato známost Lancmanovi dopomohla k tomu, že pro sezónu 1949 od Hodáče tento již ojetý tovární Aero Minor koupil. Továrna totiž mezitím vyvinula nový a lehčí závodní stroj Aero Minor nazývaný závodníky „doutník“ a po francouzském úspěchu v tomtéž roce i „Le Mans“. Na nové a moderní závodní vozy Lancmanův dva roky starý automobil ve stejné kategorii již ale nestačil. Přesto se s ním stal Lancmam úspěšným okruhovým závodníkem, který, pokud mu vydržel stroj, se stále velice silně dral do popředí.
Díky úspěchům si Lancmana nakonec všimli i v Letově, kde Minory vyráběli a dostal nabídku odkoupit tovární závodní podvozek s motorem, na který společně s přáteli postavil v liberecké autodílně hliníkový závodní monopost ve stylu Minora „Le Mans“. S oběma těmito automobily pak získal Lancman mnoho vynikajících umístění v českých závodech na okruzích, ale i do vrchu. S „doutníkem“ jezdil dokonce i tehdy velmi populární automobilové ploché dráhy na škvárových oválech, ze kterých si také domů přivezl nejeden pohár. V roce 1949 se Lancman účastnil i slavné Velké ceny Československa, kde startoval ve Velké ceně města Brna po boku úspěšných „minoráků z Le Mans“ Sutnara a Krattnera. Bohužel, již ve čtvrtém kole byl nucen odstoupit pro poruchu motoru. Vynahradil si to ale již následující rok, kdy se 8.října 1950 jel v Brně dvanáctihodinový závod cestovních automobilů. Z 38 startujících se posádka Lancman - Regner na cestovním Minoru II upraveném pro soutěže umístila podle výkonnostního koeficientu na druhém místě v absolutní kvalifikaci, ihned za Treybalem na jeho slavném Bristolu. S doutníkem si Lancman vozil domů vynikající umístění v kategorii do 750 ccm i z dalších závodů, jako byl Liberecký okruh, Piešťany, Velká cena Prachovských skal u Jičína, Okruh míru v Praze, Hradecký, či Novoborský okruh, nebo i závod do vrchu Ecce Homo ve Šternberku.
Za úspěšnou sportovní kariéru obdržel Leopold Lancman v roce 1962 ke svým padesátinám titul Mistr sportu a nabídku dělat státního trenéra. V následujících letech se již ale stárnoucí Polda soustředil především na práci tajemníka Libereckého autoklubu. Významně se zasloužil o rozvoj motoristického sportu na Liberecku. Byl při rozvoji Liberecké ploché dráhy, motokrosu, a jako významný pořadatel a poradce se účastnil i různých automobilových závodů v širokém okolí. V roce 1967 byl například ředitelem mezinárodní Rallye Vltava, která ten rok měla své hlavní sídlo právě v Liberci. Jeho minulou sportovní kariéru na závěrečném společenském večeru významně ocenil i vítěz Rallye Vltava 1967, Erik Carlsson.
Nedávno, po jednom úspěšném vítězství svého syna Tomáše, vzpomínal na své automobilové začátky v kruhu přátel také bývalý automobilový závodník Břetislav Enge. Jako perličku neopomněl poznamenat, že Leopold Lancman byl právě ten člověk, který jeho a také Zdeňka Vojtěcha zrazoval od náročného a drahého automobilového sportu. Radil jim, ať jdou raději hrát fotbal, nebo hokej, ale do drahého motorismu ať se nehrnou. Určitě to bylo jen škodolibé škádlení benjamínků, neboť následně Enge přiznal, že právě od Lancmana získávali oba později velice úspěšní automobiloví závodníci mnoho poučných rad a zkušeností pro svou další závodní kariéru. Je celkem jistí, že tyto nasbírané rady od Leopolda Lancmana předali oba slavní otcové také svým synům, kteří dnes pokračují v Lancmanem započaté slávě poválečného libereckého motorismu. Duch závodníka Poldy Lancmana se tak díky vzpomínkám i nadále vznáší nad mnoha tratěmi automobilových závodů.


Slideshow
Slideshow
 

Comments
  Printer Friendly Format
 

Stránky o automobilu Aero Minor II. Výroba: LETOV a MOTORLET (Walter) - závody Jinonice a Letňany, Československo, 1946 - 1951 ©2002-2012 Luboš Balcar, Pavel Krbec, Vladimír Nešpor a všichni aktivní uživatelé stránek. Použití jakýchkoliv autorských materiálů, tj. textů i obrázků z tohoto webu je možné pouze se souhlasem a uvedením zdroje - www.minory.cz


Interactive software released under GNU GPL, Code Credits, Privacy Policy