Snímek lidí obklopujících krásně zrenovovanou karoserii Minora mne přiměl k malé reministcenci.

Překvapivý nález zachovaného vozu MINOR II, daru československého lidu J.V.Stalinovi v Rusku byl od října 2013 popsán v několika mediích a též v Motor Journalu, č. 1 o něm vyšel článek.

Že šlo o objev opravdu mimořádný, o tom není sporu. Tento MINOR sice nedosahuje technické unikátnosti spoludaru, tj. Sodomkova Tatraplánu, ale fandovi značky neujdou výrazné rozdíly individuálního faceliftu od produkční verze. Úpravy tento lidový vůz téměř posunuly do vyšší třídy. Jedná se opravdu o unikát, i když z větší části historický. Unikát, který měl štěstí a zůstane zachován.

Stránky www.minory.cz byly tzv. „u toho“ relativně brzo. Ne pro ten samotný fakt, že se věnují uvedenému typu vozu, ale proto, že již 1. 12. 2012 na nich byl publikován informační článek z klávesnice a archivu Pavla Krbce, jednoho ze zakladatelů webu. Článek připomínal, respektive vlastně pro nás znovuobjevil, přítomnost našeho milovaného autíčka mezi dary pro JVS.
Webový projekt několika nadšenců pro prezentaci dost opomíjeného typu československého poválečného auta tím nevědomky přesáhl zamýšlený rámec skupinového portálu s převážně lokálním zaměřením. Pravda, máme kontakty i do Švédska na majitele MINORA, ale jeho účast je a byla vlastně pasivní, i když nám poskytl fotky jeho rodinného vozu do tzv. Garáže. Pak již kontakt vyhasnul. Podobně probíhala korespondence s Holandskem či Belgií.
Jenže v prosinci 2012 nikdo netušil, že 13.10.2013 přijde žádost o kontakt na adresu „napište nám“. Tedy hlavně to, že zpráva přijde z Ruska a bude o MINORu, kterého jsme vlastně rok před tím symbolicky na fóru oplakali.
Mezi zeměmi, kam se prakticky polovina z více jak 14 000 vyrobených vozů vyvezla, Rusko, respektive SSSR, opravdu nefigurovalo.
V anglicky psané zprávičce zaslané na náš web cestou „Napište nám“, jsem poprvé slyšel o Ivanovi Barancevovi, ruském novináři, zabývajícího se automobilovou tématikou.
Ivan byl u toho, když se pod přístřeškem na předměstí Moskvy „našel“ tento pravděpodobně jediný zástupce auta z LETOVA n.p. v Rusku. MINOR zde očekával svůj konec nebo další osud. O to, že auto neskončilo po ukončení pojízdnosti rovnou někde na vrakovišti, se zasloužil majitel, protože věděl o historii vozu vedoucí ke Stalinovi. Takže šťastná náhoda při převodu MINORa ze státní služby do soukromých rukou narazila na člověka s jistou mírou fandovství nebo alespoň respektování historie. Ještě se však dozvíte, že vše nebylo až tak pozitivní.

Jako správný novinář začal Ivan k podivnému nálezu shánět informace a tím pádem nejen našel naše stránky, ale také článek o MINORovi na výstavě. Žádal nás o lepší fotografie a případné další prameny pro chystaný článek.
Chytlo nás to! Listování ve vlastních archivech, korespondence s archivy centrálními a výměna nálezů na fóru. Na fóru, které muselo ovšem být uzavřeno pro veřejnost a sdíleno pouze zakládajícími členy. Ivan měl právo na to být první, kdo bude objev publikovat na www.oldtimer.ru. My ale od té doby víme např. že MINOR byl zařazen do seznamu darů jako č.246 i jak událost komentoval denní, závodní i odborný tisk.(obr.1a, 1b)
Za naše dokumenty a zprávy se s námi ruská strana podělila o řadu do té doby neveřejných, fotografií i informací. Dnes jsou již známé.
My jsme však v předpremiéře žasli nad zachovalostí jednotlivých částí, vedli, dodnes neuzavřenou, disputaci o tom, jak se na autě s předpokládaným průběhem mnoha desítek tisíc km zachovaly původní běloboké pneumatiky na kterých stálo auto na výstavě. Speciální pneumatiky, výrobek pracujících z národního podniku JAS, které si obul jak soused Tudor, tak i Tatraplan. Na nalezeném autě se zachovaly tři kusy!

Obdivovali jsme nápad, jak jednoduše udělat z tlačítka klaksonu tehdy již módní věnec, stejně jako nestandardní líbivé čalounění interiéru a netradiční červené kuličky na koncích klik a víček.
Pozornosti neunikly švýcarské autohodiny JAGER, ani palubní teploměr.
Zatímco hodiny byly zjevně namontovány již v továrně, u teploměru, který již má minimálně ruské vnitřnosti si zatím renovátoři nejsou zcela jisti. V běžném MINORovi nebyl.
Z našich archivů se vynořily fotografie prototypových předchůdců i existujících aut s podobnými karosářskými variacemi (obr.3 a 4) a celkově vládlo nadšení nad tím, v jakém stavu se auto zachovalo. Dokonce padaly nerealizovatelné návrhy jak napodobit konečný osud Tatraplanu a dostat unikát do Česka. Pro nás, minoristy, to opravdu představovalo událost roku.

V den publikování článku na ruském internetovém portálu byl i na našem webu k vidění český překlad. Vida, k čemu se hodí deset let výuky ruštiny! Ukázalo se, že ruština se stane na jistý čas mým dalším korespondenčním jazykem.
Mj. nastalo vysvětlování, o jaký typ automobilu vlastně jde. Zdánlivě nesmyslná věta je lehce vysvětlitelná zmatkem, který zažil (nejen) ruský novinář, když stejné auto je v některých pramenech popisováno jako JAWA MINIOR II, poté jako Aero Minor II a jindy jenom jako MINOR II.
Bylo pak těžké vysvětlit, proč Aero MINOR nebyl vyroben v továrně Aero, jak psal v článku. Ono to není jasné ani českým automobilovým novinářům a tak lze nalézt v odborném článku i pro vůz z roku 1949 označení JAWA MINOR II, ačkoliv jméno JAWA zaniklo v názvu vlastně s náběhem sériové výroby.
Nechtěl bych zde znovu opakovat již publikované teorie „proč Aero“, ale je zajímavé, že do Skandinávie a anglicky mluvících zemí se již od roku 1947 vyvážel tento vůz s označením MINOR II nebo dokonce jen MINOR. Naopak domácí inzerce a dokumentace nese téměř výhradně, téměř(!), označení Aero Minor, kteréžto postupně v inzerci vyhasíná koncem roku 1949 a v roce 1950 už je spíše výjimkou. Na trhu už byl jen MINOR.
Z této teorie striktně vybočuje Rakousko, kde výhradní dovozce F.M.Tarbuk & Co. Nechal od začátku natisknout a do roku 1951 používal technické průkazy s označením Aero-Minor. Do toho vstupují informace o výrobě v Jinonicích či Letňanech o LETOVU, RUDÉM LETOVU, Waltrovce či Motorletu. MINOR zažil za těch pár let opravdu pestrou a pohnutou minulost. Asi nejlépe ji vystihl v článku Zašlapaný Minor v MJ 9/2009, Jan Králík. Zkrátka, bylo co co vysvětlovat a to přesto, že právě tato podstatná „drobnost“ není zcela dokonale zmapována.

K výraznému posunu do aktivnější role došlo, když jsme se z iniciativy Ivana Baranceva dostali do kontaktu s renovátorskou dílnou „Автонаследие“ Jevgenije Magakova.
Jevgenij pro nového majitele MINORa auto opravdu pečlivě renovuje. Od něj pak přišly i první fotografie méně optimistického obsahu. (obr.5, 6) Zadní a spodní část auta byla, jak je ostatně u tohoto typu velmi časté, totálně zdevastovaná rzí. Podle zpráv léta prakticky ležela na hlíně. To je ta špatná a z prvních fotografií nerozeznatelná zpráva o nálezovém stavu.

Restaurovat unikátní typ automobilu, o kterém nic nevíte, ke kterému na dostupném trhu nejsou žádné náhradní díly a dokonce není jasné, jak některé části před rozpadnutím vypadaly, není jednoduché.
Proto do Ruska putovaly skeny katalogu náhradních dílů a příruček, pokud byly alespoň částečně v jiném než českém jazyce. Je zajímavé, jak se Rusové zdráhají rozumět češtině, byť i s použitím nějakého překladače. V tomto ohledu se příslušnost k malému národu jeví jako výhoda. My se domluvit chceme.

Zpočátku probíhala korespondence o tom, kde se dají najít výrobní čísla, zda existuje nějaký registr vyrobených vozů, co je a co není původní, co bude potřeba vyměnit, co je a není ještě dnes k sehnání. Posílaly se fotografie součástek i celků.

V restaurátorské dílně pana Jevgenije Magalkova u Moskvy se veterán postupně dostává do stavu, jaký si jeho majitel vytknul, jaký si u Jevgenije objednal. Renovace je profesionální (obr7). Postupné rozebírání má systém a cílem je zmapovat maximum stávajících originálních částí, stejně jako se seznámit s detailním stavem auta. Je příkladné, jakým způsobem k této historické památce přistupují.

Auto má být představeno v blízké budoucnosti ve dvou etapách, tj. v březnu na velké veteránské výstavě 8.-10.3. v Sokolnikách v Moskvě jako rozpracované a poté již jako dokončené ve stálé expozici. Jsou úvahy, že by se MINOR mohl podívat i do Česka.

Ruští renovátoři MINORa nemají lehkou úlohu i přes velkou zkušenost s renovacemi. Výrobce již neexistuje, jiný podobný vůz je tisíce kilometrů daleko, vše se musí objevovat.

Například náš fanda veteránů pohlédne na blatníky MINORa s jejich ozdobami (obr. a ví, že jde o pozičky z Tudora, tedy vcelku dostupné zboží. Pro Jevgenije znamenalo zhroucení jejich těles a popraskání sklíček velké trauma. Právě proto, že šlo na tomto typu o neobvyklou ozdobu, chtěl ji zrenovovat. Proto se např. tato položka dostala do kategorie „velmi nutné“, zatímco chybějící konec víka kufru, spodku nabouraných dveří, nové gumové profily těsnění i řada dalších položek následovaly postupně s rozebíráním vozu a přibývaly na seznamu. Ano vznikl seznam, toho, co je potřebakterý jsem slíbili pomoci naplnit.
Samozřejmě, že některé vytoužené položky nebylo možno moci kolegům z Ruska sehnat ani přes veškerou snahu. Originální běloboké pneumatiky z JAS n.p., rozměr 4,25x16, už nějakou dobu v naší distribuci nejsou, pokud kdy byly, když je vyrobili jen a jen pro tu jednu příležitost.
Seznam se však postupně plní odškrtnutými položkami a zásilka nakonec o 60 dg podlezla 30 kg, které lze do Ruska zaslat.
Největší položkou je zachovalé víko kufru (na obr 9 je vyfoceno ihned po doručení balíku) a nejmenší je tahový vypínač stěračů. Mezi tím byl startér, dynamo, mávátka i kompletní přední a zadní světla a mnohé další drobnosti včetně těsnění oken. Komunikace není jednoduchá, ne pro jazykovou bariéru, ale situaci vystihují Geňova slova: „Víš, já radši hodinu ležím pod autem, jak jednou ťuknout na klávesnici.“ Mezi objevením požadované věci a upřesněním nebo odsouhlasením plynou dny a někdy „uplyne“ i sháněná věc. Někdy jen naše zapálení pro věc pomáhá přežít tento střet kultur.
Snad se uskuteční i plánované osobní setkání v dubnu.
Na stránkách si o tom zase popovídáme.

Ostatně to setkání by se mělo mj. uskutečnit na expozici stránek v pavilonu Z v rámci jarní Motortechny 12. dubna v Brně.
Kolegové se chystají v rámci návštěvy na to, že navštíví archivy, aby sehnali další informace o „daru“ a moc rádi by se setkali s nějakým dělníkem z Letova. To poslední, ale zatím zařídit neumíme. Pátrání nemá žádné výsledky. Snad bude o čem psát i pak.