Předchozí článek byl určen jako okamžitá pomoc zvědavcům a nyní přichází kompletní informační servis. V článku je shrnuto i mnohé z předchozí historie tohoto 18ti měsíčního příběhu.
Zas taková bomba to není, ale přece jen jsou tam věci o kterých se jinde (zatím) nedočtete.
Na chybičky nehleďte, zítra tam nebudou.
To je dobrý slogan! Kdykoliv ho někdo přečte...

Premiéra vozu MINOR II Moskvě
Ing.Vladimír Nešpor, www.minory.cz
V pátek 6.dubna 2015 se na XXIII. Oldtimer Gallery Ilji Sorokina výstavě v moskevských Sokolnikách, renovátorská firma „Автонаследие“ pochlubila zrenovovaným automobilem MINOR II. Měl jsem to štěstí a byl u toho.

Premiéra automobilu byla vlastně trošku utaje-ná. Poutače zvaly na společnou výstavu vete-ránů (XXIII. Олдтаймер-Галерея) a techniky z druhé světové války (pod názvem Mоторы победы). Na konci výstavní haly s 10 000 m2 se nalézal prostor necelých 250 m2, který té-maticky ne zcela ladil s okolními obrněnci a jinou vojenskou technikou. Společnou expozici sestavilo moskevské Polytechnické muzeum (MPM) a firma „Ретроград“ Ilji Sorokina. Vzhledem k probíhající rekonstrukci budovy muzea se tak představil společný projekt obou partnerů. Záměrem je znovu MINOR vrátit do sálu automobilové techniky. Mecenáš a pořa-datel veteránských autosalonů Ilja Sorokin, provozovatel specializovaného webu www.oldtimer.ru od koupě Stalinova vozu MINOR II směřoval právě k tomuto cíli a s partnery našel společnou řeč. Zrodil se pro-jekt technických darů „od Andropova po Žiri-novského“. Čelnímu panelu expozice s koláží dobových obrázků dominovaly velké černobílé fotogra-fie, z nichž nejméně dvě zná čtenář stránek o Minorech velmi dobře.
Premiéra byla načasovaná na dvanáctou hodinu. Na otáčecím pódiu stál pod plachtou automobil jehož silueta nemohla být pro většinu ruských návštěvníků známá. Okolo stály vitríny s ukázkami technických darů z depozitu MPM.

Ještě nic nemůže začít, protože se fotím 
Zazněly fanfáry vojenské hudby, z tribunky tvořené korbou vojenské jedenapůltunky GAZ-AA následovaly proslovy. Očekávanou krásu exponá-tu doplnil tucet nádherných manekýnek v dobových kostýmech. Novináři, fotografové, televizní štáby, diváci, dokonale zrežírovaná slavnost. Po odhalení se okolo exponátu sešly davy milovníků veteránů. Kromě krátkého proslovu, ke kterému jsem byl při zahajovacím ceremoniálu vyzván, se deset let výuky ruštiny hodilo i při osvětové činnosti, tj. při ad hoc besedách s obdivovateli auta i při interview s televizní reportérkou. Pro mne osobně to bylo velmi příjemné zakončení osmnácti měsíců s tímto krásným projektem.

Slavnostní odhalování
Tento obrázek je prostě plný krásek


Ušlechtilé tvary podtržené ještě hliníkovými kryty kol

Palubní deska jak v mercedesu

Mramorování se opravdu povedlo

Nos na kapotě dosud nemá definitivní tvar. Je použita jen maketa z plexiskla
Práce restaurátorůna interiéru se opravdu povedly

Web ve službách renovace
Překvapivý nález zachovaného vozu MINOR II, v Rusku byl od října 2013 popsán v mnoha mediích a mj. i v Motor journalu č. 1/2014 o něm vyšel článek. Šlo o dar československého lidu J.V.Stalinovi z prosince roku 1949.
Tento MINOR sice nedosahuje technické uni-kátnosti spoludaru, tj. známého Sodomkova Tatraplánu, ale i tak se jedná o unikát, i když z větší části historický. Znalci a příznivci znač-ky navíc oceňují výrazné rozdíly individuálního faceliftu od produkční verze. Úpravy, které tento, původně lidový, automobil téměř posunu-ly do vyšší třídy.
Stránky www.minory.cz byly tzv. „u toho“ relativně brzo. Nejen pro samotný fakt, že se jako jediné věnují uvedenému typu vozu. V prosinci 2012 zveřejnily článek z archivních materiálů Pavla Krbce. Článek prezentoval přítomnost tohoto autíčka mezi dary pro Stali-na. mentovali nejen čtyři zachované MINORy našich členů, ale i výrobní závody v Jinonicích i Letňanech a navštívili centrální archivy, moto-ristické burzy i Národní technické muzeum. V září, v době znovu vystavení v MPM, by měla vyjít publikace, ve které hraje MINOR a jeho doba podstatnou roli.

Do Ruska postupně odešlo přes 32 kg náhrad-ních dílů, papírová i oskenovaná literatura. Počet mailů nakonec překročil číslovku třicet.
Na moskevské premiéře jsem se setkal opět se všemi a také s posledním majitelem. Zejména rozhovor s ním objasnil mnohé záha-dy a napravil některé nepřesnosti v chápání historie auta.
Od výstavy k odstavení a nálezu
Příběh nálezu automobilu MINOR II v Rusku začíná 26.prosince 1949 v expozici MPM – automobilovém oddělení. V seznamu česko-slovenských darů měl číslo 256 z 528.
Když v únoru 1956 nastal konec Stalinova kultu, byl již MINOR více než rok, od 5.1.1955, převeden bezúplatně Městské správě zdravotnictví. Skončil v jedné z ob-lastních porodnic, kde jezdil až do roku 1966. Poté ho odkoupil tehdejší šéflékař a o násle-dujícím období není mnoho přímých infor-mací.
Když jej však v roce 1972 koupil V.A. Baza-rov, byl automobil již „delší dobu“ nepojízdný. Sám Vladimír Alexejevič popisuje situaci tak, že technicky nepříliš erudovaný lékař nedo-kázal již dále auto udržet v provozu.

Pan Bazarov auto koupil a potkal se s prv-ním problémem. Nové písty prostě nebyly v SSSR
To samo o sobě byl pro nás objev.
Všichni, alespoň rámcově, znali osud Tatraplá-nu, který stojí na téže fotografii. O MINORu nikdo nevěděl. Bohatá diskuse k článku konči-la, jak také jinak, povzdechem, že se na mino-ráře neusmálo stejné štěstí.
Jenže tehdy nikdo netušil, že 13.10.2013 přijde k administrátorovi stránek mail na adresu „napište nám“. Tedy hlavně nikdo netušil, že zpráva přijde z Ruska a bude o MINORu, kte-rého jsme vlastně rok před tím symbolicky na fóru oplakali jako ztraceného.
V anglicky psané zprávičce jsme poprvé slyšeli o Ivanovi Barancevovi, ruském novináři, zabý-vajícím se automobilovou tématikou. Ivan byl u toho, když se pod přístřeškem nedaleko od Moskvy „našel“ tento pravděpodobně
jediný automobil z RUDÉHO LETOVA v Rus-ku.
Jako správný žurnalista začal k nálezu shánět informace a tím pádem narazil na naše stránky a také na článek o výstavě roku 1949.
Webový počin několika nadšenců pro prezen-taci zatím trochu opomíjeného typu českoslo-venského poválečného auta tím nevědomky přesáhl zamýšlený komunitní rámec. Je prav-dou, že dnes již udržujeme intenzivní kontakty i s majiteli a renovátory MINORů ze Švédska, Belgie i Dánska, ale s Ruskem tehdy vznikl zcela nový typ komunikace.
Nastalo pátrání ve vlastních archivech, kore-spondence s archivy centrálními a výměna nálezů na diskusním fóru. Na části fóra, která musela být dočasně uzavřena pro veřejnost a sdílena pouze šesti zakládajícími členy. Ivan Barancev měl právo na to být první, kdo bude objev publikovat 23.10.2013 na www.oldtimer.ru.
Za naše dokumenty a zprávy se s námi ruská strana podělila o řadu do té doby neveřejných, fotografií i informací. Dnes jsou již známé a plní weby i magazíny, tehdy jsme ovšem byli první, kdo mohl žasnout. Později korespondence začala přicházet od renovátorů. Jevgenij Magakov spolu s vedoucím renovátorské dílny, Andrejem Bělovem, odvedli ten největší kus technické i duševní práce na autě.
V dubnu 2014 přijeli hlavní protagonisté reno-vace do Česka a během tří dnů jsme zdoku-

k mání.. Auto mělo najeto sice jen okolo 35 000 km, ale na tento dvoutakt to již bylo moc. Vůle v motoru byly údajně již tak velké, že se kanály válce nepotkávaly s otvory v pístech. Výfukové kanály a začátky svodů byly plné karbonu a motor nešlo natočit.
V té době probíhala v Moskvě velká výstava československých průmyslových podniků, Řešení se přímo nabízelo. Bohužel žádný z československých zástupců neměl pochopení a tehdy pomoc z ČSSR nepřišla. Pan Bazarov byl nucen svépomocně stočit a upravit běžné (větší) písty na příslušné vrtání, použil původní kroužky a motor byl opět připraven k jízdě. Poté ještě rozebral převodovku, zjistil vcelku obvyklou závadu, vylomený zub na pastorku diferenciálu.
Zub byl nalezen na dně v oleji, škodu neudělal a převodovka po složení opět fungovala. U Minorů vcelku běžný jev. Znovu zprovozněný MINOR se vydal na cestu do místa bydliště. Po 150 km jízdy přišel osudový okamžik.
Osudový v dobrém i zlém. Paraboly 6V reflektorů již byly tou dobou značně osleplé a v nastalé tmě MINOR, již v cílovém městě, vjel na náměstí trošku rychleji a … … a o trubkové zábradlí zdeformoval pravý blatník. Místní všeuměl blatník odřezal, vrátil mu tvar a navařil zpět.

Dopis Staliniovi v krytu podběhu. Podstatné je, že byl objeven už posledním majitelem To, že ho odřezal naprosto mimo tovární spoje, se ukázalo při pozdější renovaci a dost to zkomplikovalo klempířské práce. Syme-trie předku auta utrpěla a přední výztuha blatníku vlastně zmizela celá. To ovšem předbíháme.
Při odřezání blatníku však byl učiněn zásadní objev. Byl nalezen dokument, který nade všechny pochybnosti identifikoval auto jako dar JVS. Známá zdravice nalepená na ple-chu krytu podběhu. Zajímavé bylo, že se tak potvrdil příběh, který automobil provázel. Pan Bazarov totiž s autem dostal tabulku z MPM a legendu, takže měl povědomí o tom, jaká byla jeho historie.
Najezdil pak s autem okolo pěti tisíc kilome-trů, spíše pro zábavu než z nutnosti, měl k dispozici vzhledem ke své funkci služební vozidlo. Obdivoval však technické řešení, jednoduchost i pohodlné řízení MINORu.
Během provozu byl na auto namontován

Restaurovaný dopis Stalinovi a nahoře známá tabulka z původní expozice v MPM
alternátor na 12V, nové reflektory, upravená brzdová prasátka z Moskviče 412 a továr-nou instalovaný palubní teploměr dostal funkční vnitřnosti z Pobědy. Zajímavou zku-šenost udělal s brzdovým obložením, které musel z 6mm ručně stáhnout na 4 mm.
V roce 1976 se majitel rozhodl, že MINOR již dále nebude využívat a uložil jej jako histo-rickou cennost.
Bohužel původně suché a kryté místo ča-sem zcela, avšak nepovšimnuto, ztratilo tuto kvalitu. V roce 2013 bylo konstatováno, že díky špatnému uskladnění je celá zadní část zničená korozí. Se synem se rozhodli nabíd-nout auto možnému kupci, v domácích podmínkách již auto zprovoznit nešlo.
Podle pana Bazarova (77) na legendu býva-lého Stalinova automobilu reagovalo mnoho zájemců, ale k dispozici byl jediný „důkaz“. Tabulka z MPM. Tedy vlastně nic, co by ukazovalo právě na tento konkrétní vůz. Zajímavostí je, že dopis nalezený na krytu podběhu, byl zpochybňován jako možné falzum.
Ilja Sorokin legendě uvěřil okamžitě po spatření „naší“ fotografie Vše naprosto přesně odpovída-lo. Tak se zrodil jeho sen, jehož splnění již brání jen dokončení rekonstrukce muzea.
Popsaná historie vozu potvrdila údaj tachome-tru v nálezovém stavu a vysvětlila jednu z hádanek. (10) Nikdo z nás nepředpokládal, že zobrazený údaj odpovídá skutečnému nájezdu. Informace o službě ve zdravotnictví spíše evokovala násobný počet kilometrů nebo ale-spoň jednou přetočený tachometr. Tou hádan-kou byly totiž originální běloboké pneumatiky od firmy JAS, se kterými se auto našlo. Na stejných stálo i na výstavě ve Veletržním paláci před šedesáti čtyřmi roky. Přitom vhodný roz-měr pneumatik byl v SSSR dostupný, protože na něm jezdily minimálně Moskviče 401

… z této knížky jsem se učil rusky. Byla na prodej 

Renovace Odstranění následků po předchozí havárii předního blatníku přineslo problémy i s potřebou srovnání dveřního křídla. Nakonec se ukázalo, že jeho klempířská oprava bude snazší, než doprava náhradních dveří do Rus-ka. Stačilo jen poslat nový, rozuměj vyvrako-vaný, zámkový mechanizmus a kliku.
Nejobtížnější byl renovace prakticky chybějící zadní části.
Celý spodek víka kufru i přilehlé partie karose-rie se musely udělat znova. Pomohlo víko, zaslané do Ruska. Rozhovor s renovátory na výstavě ovšem ukázal, že bylo nakonec použito jen cca 25 cm z konce víka se zám-ky jako transplantát. I tak si pro dokonalé přilehnutí víka na nové těsnění budou muset renovátoři ještě pohrát s osazením západek a seřízením vypínacích lanek. U těchto vozů moc seřizovacích prvků není.
Naštěstí to pro celkový dojem exponátu nebylo nijak zvenčí patrné a uvádím to jen jako ukázku jedné z posledních intervencí českých minorystů (to není chyba, to je užívané komunitní označení čtenářů stránek minory.cz).
Práce byly rozplánovány na cca 18 měsíců. Již 7. března 2014 se v Sokolnikách konalo první představení rozpracované rekonstrukce. Do té doby se podařilo zrenovovat karoserii. Na pod-vozku byla provedena jen estetické úprava a byl prezentován jako ukázka konstrukce. Nové obutí obstaraly pneumatiky ještě sovětské výroby, právě na typ Moskvič 401. Ani v Rusku již tento rozměr není vyráběn.

Nálezový stav v říjnu 2013

Takto jsem to samé auto nalezl v březnu 2014.


Interiér kůlny s nálezem. Zadní část je prakticky zničená

Renovace byla docela náročná
V noci z pátku na sobotu proběhla Skypová výměna informací, fotografií a měření mezi mnou a Pavlem Krbcem, která se dostala do Moskvy a odpoledne i do rukou Andreje. Stejně tak z rozhovoru vyplynula jedna z odpovědí, které nebyly korespondenčně zodpovězeny. Šlo o teploměr v palubní desce.
Všichni renovátoři a majitelé MINORů vědí , že teploměr se stal častým doplňkem, který se hned v prvních letech používání automobilu dodatečně montoval. Z veteránského hlediska tak sice znehodnocuje autentičnost palubní desky, avšak v provozu je přehled o aktuální teplotě 12 litrů chladící kapaliny naprosto nutný. Zejména popojíždění v letní koloně a po letech již méně účinný chladič dovedou rychle vyhnat teplotu nad provozní meze.
V chladícím systému původního vozu není
Pan Brancev, Andrej Běov, Jevgenij Magakov, Moje … na maličkost mi přebývají nějaká ta kila .

zařazen ani termostat ani vodní pumpa. Velko-ryse dimenzovaný chladič nemá ani případné dodatečné chlazení ventilátorem.
V literatuře popsané experimenty konstruktérů s nastavením potřebného objemu chladiva se tváří tvář současnému provozu ukazují jako ne zcela zvládnuté. Při demontáži palubní desky se ukázalo, že v roce 1949 si v LETOVu této konstrukční slabosti byli již vědomi. V palubní desce i motorové stěně jsou provedeny továrně upravené prolisy a prostřihy. Použitý typ původního teploměru ovšem zatím znám není. Není ani jasné, zda šlo o teploměr kapilárový nebo elektrický. V tomto bodě má ještě proběhnout dálková konzultace nad foto-dokumentací z renovace.

Po instalaci originálního 6V dynama, které jsme též zaslali, se samozřejmě 12V teploměr ne-chová, jak by měl.
.
Původní motor je opět funkční a originální je i celá výfuková soustava, tj. přední i zadní tlumič včetně pružné spojky.
Zajímavé je, že k renovaci původního tahového brzdového válce stačilo zaslat sadu nových gumových manžet.
Funkce teleskopických i pákových tlumičů byla přezkoušena a vzhledem k jejich parame-trům se renovátoři rozhodli držet se hesla: „Co funguje, není potřeba měnit.“
Na podvozku tak proběhla prakticky jen de-montáž komponentů, kontrola a případné drob-né vymezení vůlí a nové sestavení. Ze sady silentbloků mezi rámem a karoserií bylo potře-ba vyměnit pouze dva. To vše, včetně stavu výfukového systému podporuje reálnost údaje 39 928 km na původním tachometru.
Forenzní metody
K renovaci původního interiéru přistoupili reno-vátoři vpravdě vědecky. Speciální kombinace kvalitní látky a kůže byla svěřena odborným dílnám MPM. Podle Andreje šlo o téměř šesti-měsíční renovační kůru, která ovšem vrátila interiéru šedesát let. Vše je dnes i na omak měkké a pevné.
Zajímavá byla koincidence při objasnění tech-nologie mramorování. Ve stejné době, kdy se mi náhodně podařilo získat filmové záběry této operace prováděné přímo v LETOVu, Jevgenij metodu identifikoval ze zatvrdlých kapek na rubu palubní desky a přistoupil ke zkouškám.
Interiér tak doplňuje nové mramorování palubní desky, které bylo provedeno původní technolo-gií namáčení do barvy nastříkané na vodní hladinu. Výsledek je opravdu nádherný, perfektně sla-děný s interiérem a podobný původnímu vzhle-du. Šlo údajně nejméně desátý pokus se získá-ním odpovídajícího vzoru
Osud známého dopisu pracujících J.V.Stalinovi nalezený „v dutině blatníku“ měl pokračování. Dopis byl napsán na listu vytrženém z po-známkového bloku a nalepen na plech. Re-staurátor tedy dostal papír nalepený na demon-tovatelné trojúhelníkové plechové výplni před pravými dveřmi.64 let po napsání dopisu byl papír ve velmi špatném stavu. Jak doslova pravili restaurátoři, papír nebyl silnější než su-ché motýlí křídlo uložené mnoho let v herbáři a dokonce i opatrný dotek hrozil poškozením a ulomením nějakého kousku. Nebylo zbytí a papíru se museli ujmout odborníci na restauro-vání. Tyto náročné práce provádělo proto Mu-zeum knihy Ruské státní knihovny.
Bylo provedeno odborné zkoumání fyzikálně chemických i biologických vlastností papíru. Tyto rozbory byly nutné pro stanovení metod dalšího postupu restaurace a jako takový je samotný papír pro vědce materiálem s historickou informací.
Muselo být upuštěno od mokrého odlepení, protože starý papír by tuto proceduru nepřežil. Proto byl papír od plechu odseparován skalpe-lem doslova vlasové tloušťky.
Z papíru byly odstraněny povrchové nečistoty, byl vyhlazen a vylisován. Další etapou pak bylo pečlivé doplnění chybějících fragmentů ve formě jakýchsi záplat a zpevnění zadní strany.
V poslední fázi pak natónování záplat tak, aby se maximálně sjednotil celkový vzhled. Aby nebylo ukrytých pozdravů Stalinovi dosti, i v čalounické dílně LETOVa pojali podobný úmysl a tentokrát použili tužku a napsali svůj vzkaz zezadu na výplň dveří. Tentokrát byl nápis pro budoucnost zacho-ván tak, že byl vyměněn původní přešpáno-vý dveřní panel a potažen zrenovovaným čalouněním
Výstavní exponát
Auto vzbudilo při své premiéře zaslouženou pozornost. Je dnes prakticky pojízdné, i když renovátoři zatím nestihli žádnou delší zku-šební jízdu. S jeho využitím na silnicích se ovšem příliš nepočítá. Renovace do původ-ního stavu má sloužit převážně jako statický exponát v muzeu. Není vyloučeno, že se jako exponát podívá i do České republiky. Je se na co těšit.
Text: Ing.Vladimír Nešpor
Foto: Andrej Bělov, Jevgenij Magakov, Da-vid Nešpor, Vladimír Nešpor, archiv Pavla Krbce,